Historie plemene

Již v době antického Říma se objevují první předchůdci dnešních rotvajlerů. Tehdy se tito psi podobali spíše salašnickým psům, objevovali se i ve více barevných variantách, mnohdy s bílými skvrnami na hrudi. Tito psi táhli s římskými legiemi přes Alpy, a byli využíváni k ostraze jejich táborů, k lovu divočáků i pro pastevecké účely.

Černí rotvajleři s pálením se začátkem 19. století objevili v okolí města Rottweil (v antické době pojmenované Arae Flaviae) v Německu, kde se předchůdci dnešních rotvajlerů pokřížili s místními psy. O tom, že Germáni měli velké psy v oblibě svědčí i vypodobení germánského boha Thora, kterému nese kladivo v tlamě pes s velkou hranatou hlavou, podobnou hlavě rotvajlera. Toto město bylo centrem trhu s dobytkem a bylo třeba využít psí pomoci při hnaní dobytka z trhu a na trh. Pes musel mít silnou a odolnou stavbu těla, aby vydržel i případný kopanec od skotu, ale zároveň musel mít dostatek obratnosti, aby mohl úrazům předcházet. Musel mít sebevědomí, aby se nebál zvířata popohnat, ale přitom nesměl dobytku ublížit, ani jej poplašit. Odtud vzniklo pojmenování „býkohryzové“. Chybět nesměla vytrvalost kvůli dlouhým přesunům skotu na trhy a jatka.   Když se pak farmář vracel s utrženými penězi z trhu domů, byl mu rotvajler jedinečným a neúplatným ochráncem. Pes nesl míšek s penězi na krku a nikdo si netroufl pokusit se výdělek ukrást.

 

Velmi spolehlivě rotvajleři ohlídali také zemědělské usedlosti, svěřit mu majetek znamenalo spolehnout se. Těmto statným psům se říkalo Mélac, podle francouzského generála, který vyplenil Falcko, nebo Davout, což byl velitel za neapolské okupace v Hamburku. Oba tyto pány nazývali Němci vrahy a lupy, z toho je zřejmé, jakou měli tito psi pověst. Žluté skvrny nad očima z dálky vypadají, jako by měl rotvajler čtyři oči, takže i když spí, vypadá to, že je stále ve střehu. Jeho černá barva je navíc v Evropě považována za barvu smutku a pekla, takže rotvajleři si tím vysloužili náležitý respekt.

 

Rotvajlery si pořizovali především řezníci, kteří pro ně měli přísun krmení (odtud název „řezničtí psi“). Jejich síla byla využívána i k tahu vozíků místo náročnějších koní. Pes nepotřeboval stáje, mohl spát i s rodinou v domě a živen byl zbytky od stolu.

 

Koncem 19.století se dobytek začal přepravovat pomocí železnice a rotvajleři přestávali být k hnaní stád využíváni. Uvádí se, že ve městě Rottweilu zůstala jen jedinná fena RTW. Jen díky snaze některých tehdejších chovatelů se podařilo plemeno zachovat.

 

Když na počátku 20. století hledala policie pro své účely vhodná plemena psů, velmi rychle se ukázalo, že rotvajler je velmi dobrým uchazečem. Budí respekt, jeho zásahy jsou rychlé a velmi razantní. O tom také svědčí následující příběh:

V Kielu vpadlo do krčmy čtrnáct opilých námořníků, kteří řádili tak, že hospodský přivolal policejního strážníka. Ten s sebou měl rotvajlera. Opilí námořníci se na strážníka chtěli vrhnout, ale rotvajler strhl hned čtyři na zem. Dokázal si s nimi poradit stejně jako se stádem skotu. Strážník všechny za pomoci svého rotvajlera odvedl na strážnici. Jeden z nich se po cestě pokusil utéct, ale dostal od psa takovou ránu, že dalších pokusů rychle zanechal. O události se dověděl bratr císaře Viléma II., admirál princ Jindřich Pruský. Nechal si představit policistu se statečným psem. Chtěl přitom psa pohladit, policista ho však varoval, že pes každého, kdo na něho sáhne, bez respektu napadne. Policista proto požádal, aby si směl sednout a sejmout služební přilbu. Když se tak stalo, pravil admirálovi: "Nyní, Výsosti, můžete psa pohladit, jsem mimo službu."Admirál podal strážmistrovi ruku a vyslovil mimořádné uspokojení nad tím, že se s ním a jeho psem mohl seznámit. Strážník byl potom za svůj čin vyznamenán a celá událost proběhla veškerým německým tiskem. Tím se stal rotvajler rázem velmi populární.

 

V r. 1910 byl rotvajler uznán jako služební plemeno a počet rotvajlerů se opět rozrostl. V době světových válek se psi využívali k posílání zpráv mezi tábory a k vojenským misím. Osvědčil se, protože nebudil pozornost nepřítele, narozdíl od jiných služebních plemen totiž zbytečně neštěká ani nevyje. Vzhledem k válečné bídě nastal opět úpadek plemene, který se však podařilo překonat a dnes je rotvajler jedno z nejznámějších plemen.

 

Je to pes překypující silou, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilost. Je zařazen mezi pracovní plemena, skládá zkoušky z výkonu a využívá se pro služební účely v policii, armádě, celní správě, i pro sportovní výcvik.


www.gipsy-kaya.webnode.cz